Dělostřelecká tvrz

Tvrz byla vrcholem československé fortifikace — skupina několika železobetonových objektů nejvyššího, IV. stupně odolnosti, propojených systémem podzemních chodeb a sálů v hloubce desítek metrů. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) používalo dobově prostý termín „tvrz”; dnes běžné označení dělostřelecká tvrz je až pozdější. Stejně tak ŘOP psalo o osádce, nikoli posádce.

Koncepce — proč se stavěly tvrze

Tvrz nebyla jedním objektem, ale komplexem. Její smysl byl v tom, co samostatný pěchotní srub neuměl: vést dělostřeleckou palbu. Sruby na linii kryly intervaly mezi sebou bočními palbami kulometů a protitankových kanonů, ale do předpolí — na nástupové prostory, komunikace a baterie útočníka — nedosáhly. To měly zajistit tvrze.

Typická sestava tvrze:

• Vchodový objekt — logistická brána, na týlové straně kopce, mimo dohled nepřítele
• Dělostřelecké sruby — tři 10cm houfnice pod betonem, boční palba do intervalů
• Objekt pro otočnou a výsuvnou dělostřeleckou věž — čelní kruhová palba
• Tvrzové pěchotní sruby — čelo sestavy, napojení na souvislou linii izolovaných srubů
• Minometný srub s minometnou kopulí — palba do hluchých prostorů (nikde nedokončen)
• Podzemí — hlavní galerie, kasárna, strojovna, filtrovna, muniční sklady

Dobový předpis rozděloval úlohy jednoznačně. O dělostřeleckých srubech: „Jejich úkolem je výhradně bočná palba před opevněnou linii a do intervalů mezi sousední tvrze.” O věžích: „Otočné věže jsou první základní složkou dělostřelectva každé tvrze. V určitých případech nahrazují dělostřelecké sruby, když pro tyto nelze nalézti vhodné umístění.”

Sedmnáct plánovaných tvrzí a jak dopadly

Plánováno bylo 17 tvrzí. Výstavba byla reálně zahájena u devíti z nich, pět bylo do září 1938 stavebně dokončeno (betonáž objektů i podzemí) a žádná nebyla dokončena vnitřním vystrojením.

Tvrz	Úsek	Stav v září 1938
Smolkov	Opava (MO-S)	postavena
Hůrka (dobově Horka)	Králíky (K-S)	postavena
Bouda	Králíky (K-S)	postavena
Adam	Králíky (K-S)	postavena
Hanička	Rokytnice (R-S)	postavena
Šibenice	Opava (OP-S)	rozestavěna
Skutina	Náchod (N-S)	rozestavěna
Dobrošov	Náchod (N-S)	rozestavěna
Stachelberg (dobově Ježová hora)	Trutnov (T-S)	rozestavěna
Orel	Moravská Ostrava (MO-S)	dokončení odsunuto; vybudován jen pěchotní srub MO-S 20 „Orel”
Orlík	Podkrkonoší	projekt ve vysokém stupni rozpracování; izolované objekty bez podzemí k výcviku osádek, nevykoupeny pozemky
Jírová hora	Trutnov (T-S)	připravena dokumentace, nezadáno ke stavbě
Poustka (dobově Grünwald)	Trutnov (T-S)	připravena dokumentace, nezadáno ke stavbě
Milotický vrch (Hohnberg)	Opava	zrušena — nahrazena dvěma izolovanými dělostřeleckými sruby
Gudrich	Opava	zrušena — stavba měla začít až po Milotickém vrchu
Kronfelzov	Staré Město (StM-S)	zrušena — nahrazena izolovaným dělostřeleckým srubem
Bartošovice	Rokytnice	zrušena — projekt nevypracován, nahrazena tvrzí Hanička

Německá jména a jejich přejmenování

Některé tvrze dostaly zpočátku německá jména podle kót, na nichž stály. Počátkem roku 1938 ŘOP po konzultaci s Vojenským zeměpisným ústavem rozhodlo používat výhradně české názvy:

Původní jméno	Nový český název
Berghöhe	Horka (dnes běžně Hůrka)
Baudenkoppe	Bouda
Stachelberg	Ježová hora (dnes se běžně užívá Stachelberg)
Hohnberg	Milotický vrch
Grünwald	Poustka

V dobových dokumentech i ve vzpomínkách pamětníků proto narazíte na obě podoby. Muzea dnes používají tvary Hůrka a Stachelberg, které jsme kvůli srozumitelnosti zvolili jako hlavní i na tomto webu.

Kdo tvrze stavěl a kdy se začalo

Zakázky se zadávaly v neveřejných výběrových řízeních za pevnou cenu a s pevným termínem: podle rozsahu 20, 24 nebo 26 měsíců, s pokutou za každý den prodlení.

Tvrz	Zahájení stavby	Stavební firma
Smolkov	26. 2. 1936 (první ze všech)	Ing. Alois Beneš a spol., Přerov
Hůrka	5. 8. 1936	Dr. Ing. Karel Skorkovský
Adam	10. 8. 1936	Müller a Kapsa
Hanička	14. 9. 1936	Ing. Bedřich Hlava
Bouda	1. 10. 1936	Ing. Zdenko Kruliš
Dobrošov	13. 9. 1937	Müller a Kapsa
Stachelberg	16. 10. 1937	Ing. Zdenko Kruliš + Konstruktiva a. s.
Skutina	18. 11. 1937	Dr. Ing. Karel Skorkovský
Šibenice	30. 4. 1938	Lanna, akciová společnost stavební

Smolkov jako první projekt svého druhu odhalil, že se metody teprve hledaly. Firma Ing. Beneš vyhrála nejnižší nabídkou (asi 11 101 000 Kč), jenže zakázku záměrně podkalkulovala. Následovaly stížnosti dělníků na mzdy, problémy s větráním podzemí i s jakostí betonu. ŘOP konstatovalo, že „ze tří vedoucích inženýrů firmy Ing. A. Beneš není nikdo odborníkem v tunelářských pracích”. Armáda nakonec musela uvolnit dalších 775 500 Kč — odebrat zakázku by stavbu zdrželo o čtyři měsíce.

Cena v lidských životech

Práce v podzemí byla nebezpečná. Smrtelné nehody si vyžádaly:

Tvrz	Mrtví dělníci
Bouda	5
Smolkov	5
Hůrka	3
Hanička	3
Dobrošov	2
Adam, Orel, Šibenice	po 1

Co tvrz stála — kalkulace roku 1935

Ještě než se vytyčil první objekt, měl hlavní štáb spočítáno, kolik bude tvrz stát navíc oproti běžné linii. Směrnice pro opevňování z roku 1935 pracují s kalkulačními jednotkami na kilometr fronty:

Kalkulační jednotka	Cena
1 km opevněné linie z izolovaných srubů, s překážkami a vnitřním zařízením	2 200 000 Kč
Každá pěchotní tvrz — připočíst k ceně linie (zesílení o 1 další srub a podzemí)	+5 000 000 Kč
Každá dělostřelecká tvrz — připočíst k ceně linie	+20 000 000 Kč
Spojení na 1 km fronty	300 000 Kč

Dělostřelecká tvrz tedy vycházela jako zhruba desetinásobek ceny kilometru běžné linie. Kalkulace se ukázala jako střízlivá až optimistická: v rozpočtu úseku Orlické hory–Náchod (čj. 5967/taj.) je samotný vchodový objekt tvrze Skutina s podzemím oceněn na 30 000 000 Kč a vchod tvrze Dobrošov s podzemím na 20 000 000 Kč — u obou s osádkou 12 důstojníků, 34 poddůstojníků a 136 mužů. Nejdražším bojovým objektem celého úseku byla dělostřelecká otočná věž v odolnosti IV s houfnicemi H 10 cm za 6 675 000 Kč.

Zdroj: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/24/5, s. 24 textu, a sign. 1935/44-45, s. 10–12. Podrobně: Směrnice pro opevňování 1935. Ceník v širším kontextu: Co stálo opevnění: ceník srubů z roku 1935.

Odolnost a hloubka podzemí podle Směrnic 1935

Zásada, podle níž se stupeň odolnosti přiděloval, byla formulována už v roce 1935 a platila po celou dobu výstavby:

• tvrze — nejméně III. stupeň,
• dělostřelecké objekty — vždy IV. stupeň,
• pozorovatelny — zpravidla III., nikdy méně,
• izolované objekty v intervalech mezi tvrzemi — obyčejně II. a nižší.

S tím souvisela i předepsaná hloubka podzemí:

Odolnost tvrze	Hloubka podzemí
III. stupeň	17–18 m, ve skále 14 m
IV. stupeň	20–22 m

Pozdější praxe formulovala tentýž požadavek jinak — jako mocnost nadloží (nejméně 16 m rostlé skály nebo 20 m kompaktní zeminy, viz níže). Jde o dva způsoby zápisu téhož: rok 1935 měří od povrchu dolů, pozdější zásady měří tloušťku vrstvy nad stropem galerie.

Úplná tabulka stupňů odolnosti včetně tlouštěk stěn je u pěchotního srubu.

Zdroj: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/24/5, s. 15 textu.

Jak se tvrz stavěla

Průzkum podloží

Ještě před zadáním prací se na místě provedly mělké sondy a u tvrzí navíc alespoň jedna hluboká sonda. Na Králicku se hloubily na podzim 1935 do hloubek Berghöhe 23 m, Baudenkoppe 21 m, Adam 26 m. Už tehdy dělníci naráželi na vodu — u Berghöhe „vody přibývá, třeba stále pumpovat”.

Prověrka dělníků

Všichni dělníci procházeli prověrkou státní spolehlivosti přes okresní úřady a byli rozděleni do čtyř skupin:

1. Uvnitř objektů a v podzemí směly pracovat pouze státně spolehlivé osoby české nebo slovenské národnosti, členové demokratických státotvorných stran
2. V dílnách a u míchaček (bez vstupu do objektů) — Němci z aktivistických stran, komunisté, dříve trestaní
3. Mimo vlastní stavbu (doprava materiálu) — osoby se spornou spolehlivostí
4. Bez jakékoli účasti — osoby nepřátelské republice, jmenovitě členové Henleinovy SdP

Podzemí: nadloží, ražba, betonáž

Klíčovým požadavkem byla mocnost nadloží: nejméně 16 m rostlé soudržné skály nebo 20 m neporušené kompaktní zeminy. Zároveň se projektanti snažili podzemí zkrátit — s výhradou, kterou zapsal dobový předpis: „Zdá se samozřejmé, že nejvýhodnější je řešení, kde součet délek galerií je nejmenší. Nelze ale přehlížeti okolnost, že galerie většího profilu jsou nepoměrně dražší.”

Postup prací:

1. Pracovní a objektové šachty — hloubené ručně krumpáči a klíny nebo odstřelem; sloužily k vytahování rubaniny, spouštění výdřevy a betonu, k větrání, čerpání vody a jako sestup dělníků
2. Ražba štol — středním zálomem nebo belgickou soustavou; vrty přes 100 cm, běžná průmyslová trhavina, pneumatická sbíjecí kladiva. Razilo se vždy z několika míst proti sobě, aby se pracoviště co nejdřív propojila a vznikl průvan
3. Výdřeva — v soudržném materiálu řidší, v nesourodém plné bednění
4. Betonáž — základ s otvory pro odtok vody, pak stěny po pásech vysokých asi metr, oddělených dilatačními spárami; prostory za stěnou se vyskládaly kamením; nakonec klenba v úsecích 1–6 m
5. Podlaha — až úplně nakonec, po položení kolejí úzkorozchodné dráhy

Stavbyvedoucí na Adamu, nadporučík Ing. Karel Šafer, popsal, jak se hlídala výdřeva: „Procházel kolem ní čas od času mistr a poklepem kusu železa na stojky zjišťoval, které z nich jsou pod tlakem a které ne. (…) Ty, na které shora působil silný tlak horniny, totiž doslova zvonily.” Když se hlídání jednou nepovedlo, závalem v muničním skladišti pod dělostřeleckým srubem se práce zdržely o několik týdnů.

Beton: jiný nahoře, jiný dole

Na beton v podzemí se kladly jiné nároky než na povrchové objekty. Protože sály a galerie kryly desítky metrů horniny, požadovalo ŘOP krychelnou pevnost v tlaku „jen” 350 kg/cm² — zato odolnost proti vodě a vlhkosti. Drtivá většina chodeb a sálů je z prostého, nevyztuženého betonu.

Předepsaná tloušťka ostění:

• 30 cm prostého betonu u profilů do světlé šířky 2,5 m
• 60 cm u větších profilů

Na Boudě se klenby sálů pod vlhkou skálou izolovaly černým plechem 0,6 mm, oboustranně za horka asfaltovaným, plus asfaltovou lepenkou. Na Dobrošově geologie donutila firmu Müller a Kapsa nahradit v horních partiích beton cihelnou vyzdívkou — ta se dala uzavřít rychleji a hned odolávala tlaku nadloží.

Vchodový objekt — brána do podzemí

„Vchod je patrový objekt, v jehož středu horního patra je vjezd pro nákladní auta a vedle tohoto oddělený vchod pro osádku.” Vchodový objekt neměl plnit bojové úkoly — měl zajistit nerušené zásobování i ve chvíli, kdy na linii probíhá boj. Stavěl se proto na týlové straně kopce, ve vzdálenosti 400–1 200 m od čelních pěchotních srubů. Extrémy: Poustka asi 200 m, Šibenice 1 450 m. Spotřebou železobetonu šlo po dělostřeleckém srubu o druhý nejmohutnější typ tvrzového objektu.

Trojice vrat

Vjezd pro nákladní automobily uzavírala postupně tři zařízení:

Uzávěr	Parametry	Účel
Mřížová vrata	dvoukřídlá, trubky ⌀ 38 mm, křídlo ~240 kg	mírový provoz; „zabraňují vstupu nepovolaným osobám (…) a slouží k získání času pro zavření pancéřových vrat”
První pancéřová vrata	6 t, vertikálně výsuvná ze spodního patra; nosný 20mm plech + cementované desky 50 mm; 2 pistolové střílny	uzavření za 15 vteřin po uvolnění protizávaží; odolná proti projektilům do ráže 47 mm a střepinám; „mají zabrániti střelbě tankových zbraní do vjezdu”
Druhá pancéřová vrata	4 t, 40mm plech, dvoudílná posuvná do stran, ruční pohon dvou mužů	plynotěsný uzávěr za ohybem chodby

Vstupní chodba byla zalomena (ideálně pod úhlem 135°, aby projela nákladní auta), takže po zničení vnějších vrat nemohl nepřítel střílet přímo dovnitř. Prostor za ohybem sloužil jako velká přechodová komora — dala se v ní například odmořit vozidla zasažená bojovými chemickými látkami. Záhyb kryla střílna pro kulomet vz. 26.

Překladiště a cesta do podzemí

Za vraty následovalo překladiště — u všech tvrzí stejně široké (3,7 m), ale různě dlouhé podle velikosti tvrze:

• 11 m (malé tvrze) — dvoudenní dotace munice do 100 t; vejdou se dvě malá nebo jedno velké nákladní auto
• 16 m (velké tvrze) — dotace nad 100 t; tři malá nebo dvě velká auta

Toto rozdělení platilo teprve od roku 1937, a tak má Adam, projektovaný o rok dříve, zcela atypické překladiště o délce 12,2 m — přestože počtem dělostřeleckých objektů patřil mezi velké tvrze.

Napojení na podzemí se řešilo třemi způsoby:

Řešení	Kde	Poznámka
Přímá chodba	Adam (K-S 43a)	nejvýhodnější — svah stoupal tak strmě, že se hned dosáhlo 20m nadloží
Svážnice o sklonu 25 %	Bouda, Dobrošov, Hůrka	šikmý výtah s klínovými podstavnými vozíky
Výtahová šachta se dvěma nákladními výtahy	Hanička, Orel, Šibenice	nejméně výhodné, jen v rovinatém terénu

Svážnice byla samostatný inženýrský problém. Major Miloslav Kašpar předložil v květnu 1936 tři varianty (řetězovou s nepřetržitým provozem, lanovou kyvadlovou bez pohonu a lanovou kyvadlovou s elektromotorem) — realizována nebyla ani jedna. Konečné řešení byl šikmý výtah s klínovými podstavnými vozíky: vozík úzkorozchodné dráhy na klínový vozík nahoře najel, dole klínový vozík zajel 0,68 m pod úroveň podlahy, takže se náklad nemusel překládat. Kapacita 20 t/hod dolů a 15 t/hod nahoru, trať v šikmé galerii široké 2,5 m a vysoké 2,95 m.

Vzduch pro celou tvrz

Ve vstupní chodbičce pro pěší bylo sání pro centrální filtrovnu v podzemí. Za běžného provozu — dokonce i když už čelní sruby bojovaly — zůstávala obojí pancéřová vrata otevřená a zavíralo se jen mřížové. Ventilátory a exhaustory po tvrzi totiž vytvářely lehký průvan, který vjezdem vtahoval dovnitř dostatek čerstvého vzduchu.

Do září 1938 bylo vybetonováno pět vchodových objektů: MO-S 41 „Nad Valchou” (Smolkov), K-S 12a „U rybníčku” (Hůrka), K-S 22a (Bouda), K-S 43a „Na sekyře” (Adam) a R-S 79a „U silnice” (Hanička). Ani jeden nebyl vystrojen. Svobodník Josef Glosse z K-S 22a: „Do našeho odchodu z tvrze se nepodařilo instalovat ani jedny z vrat do Portálu, ani první mřížová vrata. Vchod jsme měli provizorně uzavřený prkennými vraty.”

Podzemí

„Podzemí tvrze tvoří systém galerií různých profilů spojujících mezi sebou jednotlivé sruby s vchodem. Pozůstává z hlavní galerie, která je komunikační tepnou tvrze, a z odbočných galerií.”

Hlavní galerie a její obrana

Hlavní galerie byla 2,5 m široká. Hned na jejím začátku se počítalo s tím, že nepřítel dobude vchodový objekt: chodbu měla přehradit stěna se střílnou a pancéřovými dveřmi a po obou stranách byly dvě komory stálého minového zařízení. Odpálení ekrazitových náloží by způsobilo řízený zával a oddělilo vchodový objekt od zbytku tvrze.

Kanalizace pod podlahou byla vyspádována ke vchodovému objektu, takže podzemí nešlo zatopit. U některých tvrzí z galerie vedla samostatná odvodňovací štola.

Co bylo v podzemí

Prostor	Obsah
Filtrovna (první sál)	sady protidýmových a protiplynových filtrů; ohřev vzduchu teplem z chlazení dieselagregátů
Strojovna / elektrárna	dva propojené sály (Stachelberg pro svou velikost tři); 3–6 dieselelektrických agregátů, střídavý proud 380 V, elektrokompresor, nádrže denní spotřeby, strojní dílna
Muniční sklad M1	zhruba polovina dotace munice tvrze; sály profilu 520/400 cm; každý druh munice zvlášť, ruční granáty a světlice v samostatných místnostech; vodo- i vzduchotěsné truhlíky; hasicí systém vodních clon
Hlavní kasárna	zhruba v polovině délky hlavní galerie, z bezpečnostních důvodů nejméně 55 m od M1; sály profilu 400/400 cm dělené cihlovými příčkami
Ošetřovna	operační sál a dvojlůžka pro zhruba 8 % početního stavu osádky (jiné zdroje uvádějí 3 %)
Sklady M2	trojice sálů pod každým dělostřeleckým objektem (u minometné věže dva až tři) — manipulační sklad + kancelář velitelství objektu, radiostanice, telefon

Elektrárna se měla zapojit jen za válečného stavu a při výpadku veřejné sítě, na kterou byla každá tvrz napojena — aby se drahé strojní zařízení neopotřebovalo v míru. Pro případ výpadku musely být všude připraveny petrolejové lucerny.

Do září 1938 se ani v jedné tvrzi nepodařilo strojovnu/elektrárnu dokončit a uvést do provozu.

Odbočné galerie

Typ galerie	Profil (š × v)	Koleje
Hlavní galerie	250 cm šířka	dvoukolejná v úseku I, dále jednokolejná
Dělostřelecká galerie	150/275 cm	ano, úzkorozchodná dráha
Pěchotní galerie	120/235 cm	ne — ruční vozíky s gumovými koly, max. spád 4 %

Vyrovnávací šachta

Podzemí zpravidla leželo v jedné výškové úrovni. Když si terén vynutil výškové členění (kvůli dodržení 16m nadloží), přišla na řadu vyrovnávací šachta se schodištěm a nákladním výtahem. Ze stavebně dokončených tvrzí byla realizována jen na Boudě — je hluboká 14 m a má 74 schodů; zajišťuje přístup k pěchotním srubům K-S 21 a K-S 23. Plánována byla ještě na Poustce.

Voda a spojení

Prameny a průsaky se už během ražby sváděly do cisteren. Množství se lišilo tvrz od tvrze: pod srubem R-S 80 „U potůčku” na Haničce narazili dělníci na tak vydatný pramen, že zaplavil celý pracovní prostor a nepomohly ani pumpy — situaci vyřešilo až proražení odvodňovací štoly. Na Adamu naopak vody bylo málo a jímky se musely doplňovat z autocisteren přes speciální zařízení ve vchodovém objektu.

Spojení zajišťovala kabelová síť zavedená dvěma nezávislými pancéřovými přívody, aby při poruše jednoho šlo vše přepojit do druhého. Telefonní ústředna tvrze měla dva přepojovače — velitelský (pěchotní) a dělostřelecký. Pro případ poruchy byly sruby vybaveny stanicemi zemní telegrafie a optické signalizace.

Nouzové východy

Nejčastěji ústily do ochranných příkopů dělostřeleckých a pěchotních srubů, dále do odvodňovacích štol. Ve výjimečných případech existoval tajný nouzový východ — soustava dvou šachet se stupačkami, ve kterých se přesýpal štěrk tvořící dočasnou uzávěru. Ústil na povrchu mezi tvrzovými objekty a musel být důkladně zamaskován; zřízen byl například na Boudě a Hůrce.

Poručík dělostřelectva Břetislav Přikryl byl na Smolkově přítomen jeho praktické zkoušce: „Otáčel jsem pancéřovým ocelovým kruhem až do chvíle, kdy se ozval silný úder a zvuk padající zeminy. Po chvíli jsem otevřel pancéřová dvířka, prolezl jimi a další svislou šachtou vylezl k povrchu.”

Doprava v podzemí

Systém dopravy shrnul v srpnu 1938 major ženijní služby Miloslav Kašpar v referátu pro výzbrojní komisi. Základem byla pevnostní dráha rozchodu 600 mm vzor 37 se zabetonovanými kolejnicemi. Rozchod 600 mm vyplynul z minimálních poloměrů zakřivení v překladištích a z rozměrů muničních truhlíků dělostřelecké munice.

• Plošinový vozík — tlačili dva muži; při stoupání max. 1 % náklad nejvýše 1 500 kg
• Zdvihací vozík vz. 37 — zajel pod nakládací plošinu, zvedl ji a odvezl i s nákladem
• Nakládací plošina vz. 37 — ložná plocha 500 × 980 mm, nosnost 600 kg
• Visutá dráha k dělu vz. 37 — po srovnávacích zkouškách nakonec jen pro výměnu hlavní; plošinové vozíky se ukázaly být v muničním skladišti M2 a v dělostřeleckém srubu asi o 25 % výkonnější

Doprava se dělila na tři úseky, jejichž rozhraní tvořily muniční sklady:

Úsek	Trasa	Prostředek	Výkonnost
I	překladiště ve vchodu → M1	dvoukolejná dráha, plošinové vozíky	10–20 t/hod
II	M1 → M2 jednotlivých objektů	jednokolejná dráha s automatickým návěstním zařízením	5–10 t/hod
III	M2 → výtahy do bojových objektů	zdvihací vozíky s nakládacími plošinami	—

Zadání znělo: dopravit do tvrze za jednu noc (asi šest hodin) dvoudenní dotaci střeliva. Pro trať asi 0,5 km dlouhou ve tvrzi se dvěma pěchotními a dvěma dělostřeleckými objekty se počítalo s 10 plošinovými vozíky, 40 zdvihacími vozíky, 60 pomocnými plošinami a dvěma municními vozíky.

Dělostřelecký srub

Největší objekt čs. opevnění vůbec: délka kolem 48 m, průměrná spotřeba 5 500 m³ betonu. Betonoval se po částech v rozmezí několika týdnů s dilatační spárou — vybetonovat takového obra na jeden zátah nebylo možné. Konkrétně K-S 11 „Na svahu” na Hůrce se betonoval 6.–10. září a 4.–13. října 1937 a spotřeboval 5 350 m³.

Konstrukce

• Horní patro — tři kasematy pro houfnice v jedné částečně členěné střelecké místnosti; u každé zbraně příruční skladiště M3; visutá dráha s kladkostrojem pro výměnu dělových hlavní; jedna (výjimečně dvě) střelecké místnosti pro lehký kulomet; nádrž na vodu
• Dolní patro — tři dřevem obložené plynotěsné komory, pod každou kasematou jedna, do nichž uzavřenými odpady padaly vystřílené nábojnice; stanoviště velitele, filtrovna, ubikace části osádky

Sruby byly vždy jednostranné — pravé nebo levé podle směru palby — a umisťovaly se na odvrácený svah, aby nepřítel nemohl střílny přímo postřelovat. Přední okraj palebného vějíře musel sahat alespoň dva kilometry před sousední tvrz.

Ochrana střílen

Prvek	Funkce
Krakorce nad střílnami	ochrana proti strmě dopadajícím granátům a leteckým bombám; znemožnění spouštění náloží ze stropu; v horní části spojené 20cm železobetonovou deskou, která shora zarovnala tvar stropu a ztížila leteckému průzkumu určit směr palby
Ochranný příkop	šířka asi 3 m, hloubka nejméně 2 m; bránil přístupu ke střílnám a jejich zasypání; ústil do něj granátový skluz od každé houfnice a nouzový východ
Ochranné křídlo	na straně bližší k nepříteli; krylo střílny před přímou palbou z dálky a poskytovalo místo pro lehký kulomet

Jediný třípatrový

K-S 45 „Jabůrek” na Adamu měl stát v prudkém svahu, a tak projektanti umístili jednu ze střeleckých místností až v úrovni dolního patra prvních dvou zbraní. Jako jediný dělostřelecký srub čs. opevnění má tři podlaží. Dobové zápisy toto řešení hodnotily jako nevýhodné stavebně i z hlediska střelby.

Kolik jich stálo

Do 1. října 1938 bylo vybetonováno šest dělostřeleckých srubů:

Objekt	Tvrz
MO-S 39 „U trigonometru”	Smolkov
K-S 11 „Na svahu”	Hůrka
K-S 43 „Veverka”	Adam
K-S 45 „Jabůrek”	Adam
R-S 79 „Na mýtině”	Hanička
N-S 75 „Zelený”	Dobrošov

Rozestavěn byl N-S 76 „Amerika” (Dobrošov) — vyhloubená šachta, výkop objektu a základová skořápka. Výkopy byly provedeny také u N-S 52 „Bažina” (Skutina), částečně u OP-S 34 „Březová” a OP-S 35 „U vrby” (Šibenice) a u T-S 77 a T-S 78 (Stachelberg), kde byly navíc vylomeny a částečně vybetonovány šachty.

Izolovaný dělostřelecký srub — projekt, který nedozrál

Po zrušení tvrze Kronfelzov začalo ŘOP koncem roku 1937 připravovat projekt samostatného dělostřeleckého srubu — pro místa, kde vysoká hladina spodní vody, nevhodné podloží nebo úspora peněz neumožňovaly stavět tvrz s podzemím. Šlo v podstatě o kříženec vchodového a dělostřeleckého srubu: tři patra, vlastní vjezd a překladiště pro dvě nákladní auta, tři 10cm houfnice, dva pěchotní zvony, tři lehké kulomety pod betonem a protitankový kanon vz. 36.

Protože měl stát za pevnostní linií, byl vyprojektován v nižším III. stupni odolnosti — což zároveň zmenšovalo půdorys a tím i šanci na zásah. Válečnou osádku mělo tvořit 121 vojáků (2 důstojníci, 2 rotmistři, 29 poddůstojníků, 88 vojínů). ŘOP počítalo v letech 1938–1939 s 14 takovými objekty: pět na severní Moravě (Životice východ, Životice západ, Skrbovice, Dětřichovice, Kronfelzov), dva na Trutnovsku a sedm na po anšlusu ohrožené jižní hranici (Podmolí, Hrádek, Hrušovany a další). Nepostavil se ani jeden.

Hlavní zbraň, která nikdy nepřijela

10cm houfnice vz. 38

Tovární označení F3, armádní krycí kód „zbraň Y”, ve střílnách pod betonem označení EC. Vývoj svěřily Škodovy závody v Plzni, které v roce 1935 založily speciální konstrukční kancelář pevnostní výzbroje.

Parametr	Hodnota
Délka hlavně	2 500 mm
Závěr	svislý klínový s poloautomatikou
Kadence	20–25 ran za minutu
Dostřel	11 700 m
Životnost hlavně	nejméně 2 000 ran při zachování přesnosti

Vývoj se vlekl. První schematické nákresy z dubna 1935 shledal Vojenský technický a letecký ústav plné závažných nedostatků; nový projekt trval téměř rok. První zkoušky na střelnici v Hlbokém proběhly 26. října – 7. listopadu 1936, další až v listopadu 1937 — nejdřív závada na brzdovém válci, pak výbuch granátu v hlavni, v prosinci další vážná závada a poškození prototypu. Testy pokračovaly až v březnu 1938.

Houfnice nakonec zkoušky úspěšně završila a byla přijata do výzbroje. Do září 1938 však nebyl vyroben ani jeden kus z 87 objednaných. Po Mnichovu armáda objednávku snížila na 15 exemplářů; zbraně v roce 1940 převzal Wehrmacht, jednu použil ke zkouškám a ostatní dočkaly konce války v pardubickém ženijním skladu. V 50. letech byly sešrotovány — nedochovala se ani jedna.

Souběžně vyvíjený 8cm kanon vz. 38 (tovární ES, „zbraň X”) při zkouškách definitivně propadl a vývoj byl zastaven.

Střílny pro houfnice

Pod vlivem francouzské pevnostní školy ŘOP zpočátku zvažovalo krytí ústí hlavně jednokřídlovými pancéřovými dvířky. Prvek zůstal ve stadiu testování, ale první série střílen s ním už počítala:

Verze	Kde osazena	Odměr
Nesouměrná — s prázdným výklenkem pro nikdy nezavedená dvířka	Smolkov, Hůrka, Adam, Hanička	45°
Souměrná bez výklenku	pouze N-S 75 (Dobrošov)	45°
Nová konstrukce	plánována pro Jírovou horu, Poustku a — rozhodnutím z léta 1938 na poslední chvíli — pro Skutinu	60°

Náměr střílen byl od +38° do −10°.

Improvizace: 7,5cm horské kanony vz. 15 v příkopu

Když bylo v roce 1938 jasné, že houfnice nepřijdou, hledalo se náhradní řešení. VTLÚ navrhl umístit polní zbraně do betonového krytu před srub nebo 7,5cm horský kanon vz. 15 dovnitř objektu se střelbou skrze střílnu — druhou variantu sám nedoporučil kvůli hromadění výstřelových zplodin. ŘOP obě 6. dubna 1938 zamítlo a vypracovalo vlastní studii: tři 7,5cm horské kanony vz. 15 na objekt, umístěné v ochranném příkopu, kryté dřevěným přístřeškem a maskovací sítí, s přístupem obsluh přes střílnu.

Reálné provedení se lišilo objekt od objektu:

Objekt	Umístění baterie
K-S 11 (Hůrka), K-S 43 (Adam)	podle plánu v ochranném příkopu
MO-S 39 (Smolkov)	v těsné blízkosti hrany příkopu
K-S 45 „Jabůrek” (Adam)	asi 600 m do týlu — z příkopu by palba ohrožovala budovy na staveništi
R-S 79 (Hanička)	do týlu — v příkopu by děla kvůli betonářským pracím neměla výstřel

Hlavní nevýhody: velká zranitelnost děl i obsluh a dostřel necelých 8 km. Obsluhy se začaly formovat v květnu 1938.

Otočná a výsuvná dělostřelecká věž (RO)

Technicky nejambicióznější prvek celého opevnění — a ten, který zůstal nejdál od dokončení. Do září 1938 nebyla dokončena ani jedna; ve Škodovce byly rozpracované dva prototypy objednané v srpnu 1937.

Parametr	Hodnota
Výzbroj	dvojče 10cm houfnic vz. 38
Palebný vějíř	360°
Předpancíř	tloušťka 175–450 mm, zapuštěn 2,5 m od stropu, sám váží 160 t
Pancéřový vrchlík	350 mm
Svislý pancéřový válec	stěna 300 mm
Odolnost	přímé zásahy granátů do ráže 420 mm a leteckých pum do 1 000 kg
Celková hmotnost	~442,9 t (pohyblivá část 125 t, protizávaží 125 t, pevné části ~192,9 t)
Vysunutí / zasunutí	70 cm za 7 vteřin elektromotorem, ručně asi 90 vteřin
Muniční výtahy	2×, motoricky 30 nábojů/min, ručně 8–9
Dotace munice	12 000 ran (6 000 v M1, 5 202 v M2, 798 v M3)
Osádka	54 mužů (2 důstojníci, 2 rotmistři, 13 poddůstojníků, 36 vojínů)

Protože objekt musel stát blízko nejvyšší kóty a byl tedy dobře pozorovatelný, konstruktéři nad rámec IV. stupně odolnosti zesílili obvodové stěny na 3,5 m železobetonu.

Vybetonováno bylo pět objektů pro věž: MO-S 38 „V lese” (Smolkov), K-S 12 „Na kótě” (Hůrka), K-S 22 (Bouda), K-S 42 „Trigonometr” (Adam) a R-S 78 „Na pasece” (Hanička). Některé ocelové součásti (odpadovou rouru pro nábojnice, kotevní železa) bylo třeba zabetonovat, a tak je Škodovka posílala na staveniště samostatně už v březnu a dubnu 1938.

Každá vyprojektovaná tvrz měla mít jednu dělostřeleckou věž — výjimkou byl Stachelberg (Ježová hora) se dvěma.

Minometná kopule (G/JA) — nevznikla ani jako prototyp

Úkolem minometné výzbroje bylo „stříleti do hluchých prostorů v předpolí a na křídlech tvrzí, kam nemohou působiti dělostřelecké věže ani sruby” — a v případě průniku nepřítele i přímo na vlastní objekty.

Projekt se měnil třikrát:

1. Září 1937 — hotový projekt otočné a výsuvné věže s dvojčetem 9cm minometů (krycí označení G/RO). ŘOP jej zamítlo jako příliš mohutný, komplikovaný a nákladný
2. Březen 1938 — zrušeno vysouvání, věž jen otočná
3. Léto–podzim 1938 — zrušeno i otáčení věže. Vznikla minometná kopule G/JA: pevně zabetonovaný pancéřový prvek, jehož otočnou částí je pouze vrchlík a lafeta s plošinou pro obsluhu. Výzbroj přezbrojena na 12cm minomety B-12

Parametr (návrh z poloviny října 1938)	Hodnota
Předpancíř	154,5 t ze čtyř dílů, nejsilnější stěna 470 mm + 20mm přídavný pancíř zevnitř
Výzbroj	dvojče spřažených 12cm minometů B-12, hlavně chlazené proudící vodou
Délka hlavně / hmotnost střely	1 800 mm / 16,4 kg
Dostřel	250–7 500 m
Náměr	56°–85°
Kadence dvojčete	teoreticky 12 ran/min
Osádka	41 mužů

Plánované objekty pro minometné kopule:

Tvrz	Objekt	Počet kopulí	Stav
Orel	MO-S 20c	1	nezadán
Šibenice	OP-S 33a	1	nezadán
Adam	K-S 44 „Za větrem”	1	vybetonována šachta (později zasypána)
Skutina	N-S 51	1	nezadán
Dobrošov	N-S 77	1	nezadán
Jírová hora	T-S 14	2	nezadán
Poustka	T-S 50	2	nezadán
Stachelberg	T-S 79	1	nezadán
Stachelberg	T-S 80	1	nezadán

Kopule nebyla nikdy vyrobena, ani jako prototyp.

Tvrzový pěchotní srub

„Pěchotní sruby tvoří souvislé pokračování linie isolovaných srubů v opevněném pásmu a mají týž úkol. (…) Kromě spojení bočnou palbou se sousedními objekty a čelné palby do předpolí účastní se též blízké obrany tvrze.”

V sestavě tvrze bývaly dva až čtyři — výjimkou byla Poustka (pět) a Smolkov (jediný). Od izolovaných srubů se lišily v několika podstatných bodech:

Rozdíl	Tvrzový pěchotní srub	Izolovaný pěchotní srub
Odolnost	vždy IV. stupeň	podle potřeby, nejvýše III.
Vstup	jen z podzemí výtahovou šachtou se schodištěm; klasický vchod se zalomenou chodbičkou chybí	vchod se zalomenou chodbičkou
Nasávání vzduchu	ventilační zvon na stropě, u novějších tvrzí průduch v týlové stěně	vstupní chodbičkou
Nouzový výlez	u některých, rozměr 80 × 100 cm, do ochranného příkopu	—

Výjimky stojí za zmínku: MO-S 20 „Orel” a K-S 24 měly nouzový východ řešený jako běžný vstup izolovaného srubu — první proto, že byl původně projektován jako izolovaný objekt, druhý proto, že zajišťoval ústup mužstva z podzemních kasáren. Naopak MO-S 40 „Nad silnicí” (Smolkov) a K-S 23 (Bouda) byly zcela zapuštěné do terénu, zbraně měly jen pod pancířem a nouzový východ u nich zcela chyběl.

Sruby byly zpravidla dvoupatrové; extrémně prudký svah si vynutil třípatrovou dispozici u K-S 13 „U lomu” (Hůrka) a T-S 72 (Stachelberg). K-S 13 byl s osádkou 37 mužů druhým největším vybetonovaným objektem svého druhu.

Většina tvrzových „pěchoťáků” plnila navíc roli dělostřelecké pozorovatelny — k tomu sloužil dělostřelecký pozorovací zvon, výjimečně i zvon pro lehký kulomet. Otočná kulometná věž byla plánována na pěti srubech (K-S 10 „U boží muky”, K-S 40 „U háječku”, T-S 46, T-S 72 „Chlum” a objekt S-I tvrze Orlík), 9cm minomet vz. 38 v jediném případě (T-S 15, Jírová hora).

Vybetonované tvrzové pěchotní sruby

Tvrz	Objekty
Smolkov	MO-S 40 „Nad silnicí”
Hůrka	K-S 10 „U boží muky”, K-S 13 „U lomu”
Adam	K-S 39 „Hodek”, K-S 40 „U háječku”, K-S 41 „Pod vrškem”
Bouda	K-S 21, K-S 23, K-S 24
Hanička	R-S 76 „Lom”, R-S 77 „Pozorovatelna”, R-S 80 „U potůčku”
Dobrošov	N-S 72 „Můstek”, N-S 73 „Jeřáb”
Skutina	N-S 48 „U stodol”, N-S 49 „Pod lesem”
Stachelberg	T-S 73 „Polom” (jediný vybetonovaný objekt celé tvrze)

Dělostřelecké pozorovatelny

„Jen v ojedinělých případech (…) buduje se pro tvrz pozorovatelna jako zvláštní objekt.” Bez pozorování by pevnostní dělostřelectvo střílelo naslepo. Páteř systému tvořily dělostřelecké pozorovací zvony na tvrzových i izolovaných pěchotních srubech; jen výjimečně vznikaly samostatné pozorovatelny.

Ty se stavěly ve III. stupni odolnosti jako dvou- nebo třípodlažní, za hlavní obrannou čarou, bez účasti v boji a jen s lehkou obvodovou překážkou. Zato s velkým důrazem na maskování.

Objekt	Podlaží	Pro tvrz	Stav
K-S 12b „Utržený”	3	primárně Hůrka, sekundárně Bouda a Adam	postavena — betonáž 16.–21. 8. 1937, 1 343 m³, osádka 18 mužů
R-S 91 „Vrchol” (Komáří vrch)	2	Hanička	postavena
MO-S 42 „Nad Hájem”	—	Smolkov	postavena, jediná napojená přímo na podzemí tvrze
StM-S 46b	2	zrušená tvrz Kronfelzov	nepostavena
T-S 76a	3	Stachelberg	nepostavena

Dělostřelecký pozorovací zvon

Parametr	Hodnota
Průzory	1–4 (původně se počítalo se 2–3 v hlavních směrech)
Vnitřní košilka	20 mm z měkčí oceli — chránila optiku i pozorovatele před odštěpky pancíře
Výška	222–375 cm podle odolnosti objektu
Hmotnost	20–52 t
Optika	periskopický dalekohled 10/6× vz. 38, vysouvaný otvorem ve vrchlíku

Zvon neměl žádné střílny. Obsluhu tvořili dělostřelci mimo běžnou osádku objektu — jeden důstojník a jeden až pět poddůstojníků s vlastní ubikací. Z běžných pěchotních zvonů se pozorovalo 4× periskopickým dalekohledem vz. 38.

Do dneška se dochovaly pouze dva dělostřelecké pozorovací zvony — jeden z nich na K-S 12b „Utržený”.

Improvizovaná pozorovatelna Haničky

Velení tvrze Hanička nebylo spokojeno s výhledy ze zvonů na R-S 76 a R-S 77 a požádalo ŘOP o předsunutou pozorovatelnu. Souhlas z konce června 1938 byl podmíněn tím, že si ji osádka postaví sama z materiálu na staveništi. Asi 350 m východně od R-S 77 tak vznikl okop 220 × 200 cm, hluboký 200 cm, s výklenkem se třemi nesouměrnými průzory, betonovými stěnami kolem 30 cm, shora překrytý kulatinou a obsypaný zeminou. Do týlu vedl 18 m dlouhý spojovací zákop.

Osádky

Síla osádky se odvíjela od velikosti tvrze:

Tvrz	Válečná osádka
Adam	611 osob — 34 důstojníků, 12 rotmistrů, 564 mužů
Bouda	316 osob — 21 důstojníků, 8 rotmistrů, 287 mužů

K těmto počtům je nutné připočíst pěchotu ubytovanou v podzemí, která měla vést obranný boj na povrchu tvrze — u malých tvrzí půlrotu, u největších dvě roty.

Kolik se spalo

Otázku lůžek řešilo ŘOP už od ledna 1936. Podle sdělení kapitána francouzské armády Forcevilla měly francouzské tvrze lůžka pro tři čtvrtiny osádky; československý stav (50 %) byl uznán za nedostatečný. Výsledný klíč:

• 33 % osádky spí normálně svlečeno na lůžkách
• 42 % spí v pohotovosti oblečeno (u zbraní a strojů nebo na pryčnách)
• 25 % bdí ve službě

Pět zvláštních útvarů

Od poloviny května 1938 vzniklo u hraničářských pluků pět zvláštních útvarů pro stavebně nejdokončenější tvrze; od 25. června 1938 byly přeznačeny na regulérní prapory.

Tvrz	Útvar	Prapor	Velitel k 1. 9. 1938	Posádkové město
Smolkov	„Sm”	V. prapor hran. pluku 4	pplk. pěch. Ladislav Honc	Hrabyně
Hůrka	„Bg”	V. prapor hran. pluku 6	pplk. pěch. Ervín Maršák	Červená Voda
Bouda	„Ba”	V. prapor hran. pluku 19	mjr. pěch. Jan Špale	Těchonín
Adam	„A”	VI. prapor hran. pluku 19	pplk. pěch. Antonín Kostrhún	Těchonín
Hanička	„H”	VII. prapor hran. pluku 19	mjr. pěch. Jaroslav Novák	Rokytnice v Orl. horách

Poručík Karel Pyšný, velitel srubu K-S 39 „Hodek” na Adamu, k tomu poznamenal: „Označení to bylo sice honosné, ale pramálo vypovídalo o realitě. Jmenovali jsme se sice prapor, ale ve skutečnosti bylo i nás na Adamu, kde byla osádka nejpočetnější, sotva na rotu.”

Jaké to bylo uvnitř

Realita bydlení v čerstvě vybetonovaných objektech byla drsná. Pyšný: „Dosud zrající beton totiž vyzařoval zvláštní vlhko a chlad. (…) Ráno jste se probouzel malátný a otupělý. Noc se tam samozřejmě přečkat dala, ale vůbec jste si neodpočinul.” Někteří vojáci uvnitř nemohli spát vůbec a chodili si lehnout ven před objekt. Osádky nakonec obsadily uvolněné dřevěné stavební baráky firem Kruliš (Bouda, Adam) — a velitelé to až do zářijové mobilizace tolerovali.

V podzemí se nedalo bydlet vůbec. Pyšný: „Byla zde obrovská podzemní kasárna s velitelstvím, kancelářemi, kuchyní, nemocnicí i sociálním zařízením. Tyto prostory jsme však dosud nevyužívali.”

Dělostřelecký pozorovatel poručík Jindřich Stach z Boudy trávil mobilizaci v dřevěné budce pokryté lepenkou místo v nedodaném pancéřovém zvonu: „Připadal jsem si tam chvílemi jako myslivec na posedu, protože ona boudička neměla čelní stěnu.”

Co se skladovalo

Skladbu zásob přibližuje proviant, který ŘOP v červnu 1938 opatřilo pro prozatímní osádku Haničky čítající 169 osob: mimo jiné 2 500 kávovinových konzerv, 1 185 kg sucharového chleba, 510 konzerv polévek, přes 2 000 dávek masových konzerv (hovězí, vepřové, hašé, uzené se zelím, Székely guláš, rizoto), 118 kg čokolády, 140 kg kostkového cukru, 235 kg ovocného kompotu, 120 l rumu, 25 600 cigaret Zora, 250 balíčků dýmkového tabáku, 500 krabiček zápalek, 12 kg mýdla a 25,5 kg svíček.

Jak na tom tvrze v září 1938 skutečně byly

Střízlivý souhrn:

• Ani jedna tvrz neměla plně dokončené podzemí
• Ani jedna neměla zprovozněnou strojovnu/elektrárnu
• Ani jedna houfnice vz. 38 nebyla vyrobena, natož osazena
• Ani jedna otočná dělostřelecká věž nebyla dokončena
• Minometná kopule neexistovala ani jako prototyp
• Chyběly zvony a kopule na řadě objektů — na Adamu si osádky v prázdných šachtách stloukaly dřevěné podlážky a z pytlů s pískem improvizovaná palebná postavení
• Dělostřelectvo tvrzí tvořily improvizované baterie 7,5cm horských kanonů vz. 15 s dostřelem necelých 8 km

Poručík Pyšný to shrnul bez příkras: „Osobně jsem byl přesvědčen, že bychom sice nějakou dobu soustředěnému nepřátelskému útoku na tvrz odolávat dokázali, ale dlouho bychom se neudrželi. Přesto nikdo z nás ani v náznaku nehovořil o možnosti opustit objekty bez boje, vzdát se, kapitulovat.”

Po Mnichovu

Evakuace

Zastavení prací a přípravy k evakuaci byly nařízeny začátkem října podle toho, jak jednotlivá území přebírala německá armáda. Odvážet se mělo nejprve střelivo a proviant, pak vnitřní zařízení; zbraně měly zůstat v objektech s 10% zásobou munice až do vyjasnění situace. Osvědčily se skupinky montérů Škodových závodů, které dorazily s nářadím a vlastním autobusem.

Vojín František Volf z Boudy: „Měli jsme na to sedm dní. (…) Když se zjistilo, že bychom časově neuspěli, prodloužili si strážní směny stojky na dvojnásobek a zbytek se ve dne i v noci věnoval tahání beden střeliva.” Co se odvézt nestihlo, vojáci raději ničili: „Strážní směny s dvoukilovými kladivy chodily po podzemních chodbách a kdejakou elektrickou konzolu rozflákaly.”

Z prostoru trutnovského ŽSV VI se podařilo odvézt mimo jiné 36 vagonů cementu a 89 vagonů železa — na staveništích však zůstalo 262 vagonů cementu a 79 vagonů železa.

Německý polygon

Tvrze se okamžitě staly předmětem zkoumání. Adolf Hitler si 5. prosince 1938 prohlédl Hůrku v doprovodu nejvyššího velení Wehrmachtu.

Zkouška	Kde
Postřelování granáty ráže 21 cm	K-S 11, K-S 21, K-S 22, K-S 42
Výbuch nálože v revizní šachtě kanalizace	K-S 24 — objekt byl odtržen od základů a posunut asi o 50 cm
Podkaliberní protibetonové střely Röchling	Hůrka, Hanička, Dobrošov
Výbušný plyn Taifun	Hůrka
Ocelové sítě k zachycení letecké pumy	Smolkov
Uzávěry podzemních chodeb	Bouda (zničeny postřelováním), Adam (odpálením nálože)

Na objektech tvrze Adam cvičila v prosinci 1939 jednotka výsadkových ženistů nadporučíka Rudolfa Witziga — ta samá, která o pár měsíců později dobyla belgickou tvrz Eben-Emael. Witzig ve svém hlášení z května 1940 napsal: „Belgická opevňovací stavební technika, tak jak se zde jeví, zůstává u jednotlivých objektů daleko pozadu za českým pojetím. (…) České dělostřelecké kasematy, na kterých jsme k naší přípravě cvičili, by bývaly s našimi prostředky téměř nedobytné, belgické nám oproti tomu připadaly jako dětská hra.”

Jinak však Němci pro opevnění využití neměli — spíš jim bylo ideologicky na obtíž jako připomínka českých snah o obranu. Následovala demontáž a trhací práce pro získání oceli, zejména pancéřových zvonů a kopulí. Zkázu v polovině 50. let dokonal národní podnik Kovošrot, který ještě surovějším způsobem vytrhal zvony na Hůrce, Boudě a později i Haničce.

V závěru války se pohled změnil: na Hůrce vznikla v rámci decentralizace nacistického průmyslu podzemní zbrojní továrna FAMO a od listopadu 1944 se na povrchu budoval barákový tábor pro vězně pobočky koncentračního tábora Gross Rosen. Výroba se naplno nerozběhla. U Smolkova němečtí inženýři v roce 1945 navrhli přeměnu na protiletecký kryt pro asi 800 vojáků nebo sklad o výměře 2 100 m².

Poválečné využití

• 1947 — vzniká nové Ředitelství opevňovacích prací; plán na rekonstrukci a dostavbu prvorepublikového opevnění za 11 miliard korun zůstal na papíře. Na Smolkově proběhly drobné opravy dvacetičlenným oddílem
• Březen–květen 1948 — vyklízecí práce na Hůrce, Boudě, Adamu a Haničce. Z podzemí Hůrky se vyvezlo 600 m³ suti a 329 kusů nevybuchlé německé munice včetně granátů ráže 21 a 15 cm
• 1949–1950 — Bouda se přestavuje na muniční sklad; provádí firma Baraba (znárodněný Kruliš) za asi 24,5 milionu Kč. Z plánovaných 11 nových sálů o ploše 5 000 m² se zahájil výlom jen dvou
• 1956 — Hůrka, Adam a Bouda slouží jako muniční sklady
• 1961 — inspekce Adamu, Hůrky, Boudy a Haničky za účelem přestavby na chráněná pracoviště pro případ jaderného konfliktu; k realizaci nedošlo
• Od 1979 — Hanička se přestavuje na válečné kryté pracoviště federálního ministerstva vnitra pod krycím jménem KAHAN: autonomie 7 dnů, s doplňováním zásob asi 50 dnů, kapacita zhruba 200 osob. Etapy KAHAN 1, KAHAN 2 a KAHAN 2 – rozšíření měly skončit v první polovině 90. let; nedokončeno

Dnešní stav

Tvrz	Přístupnost
Hanička	zpřístupněna 1969, uzavřena 1975 kvůli akci KAHAN, znovu od 1995 — muzeum
Dobrošov	zpřístupněn 1969 — muzeum Muzea Náchodska, národní kulturní památka
Bouda	muzeum od 1990
Stachelberg	muzeum od 90. let
Skutina	zpřístupněna po roce 1989
Hůrka	zpřístupněna po roce 1989 — součást Králického pevnostního areálu
Adam	v držení Armády ČR — přístupný pouze povrch (kromě vchodového srubu)
Smolkov	v držení Armády ČR — přístupný pouze povrch (kromě vchodového srubu)

Poznámka pro plánování výletu: informace o tom, že Adam nebo Smolkov nabízejí prohlídku podzemí, jsou nepřesné. Podzemí těchto dvou tvrzí je nadále v držení armády.

Tvrze ve filmu

Tvrze se objevily v řadě snímků. Neporažení (1956, režie Jiří Sequens) se natáčel na Adamu, Dny zrady Otakara Vávry (1972) na Haničce a Dobrošově — kvůli filmu byly do dělostřeleckého srubu Haničky instalovány dvě makety pevnostních houfnic, které po uzavření tvrze putovaly na Dobrošov, kde jsou k vidění dodnes. Na Dobrošově se točil také maďarský sci-fi snímek Pevnost (1979) a Člověk proti zkáze (1989).

Fortifikačně nejcennější je ovšem dokument Pozůstalost 1938 natočený v roce 1968 na Boudě, Haničce a Dobrošově. Tvůrci přivezli bývalé obránce a budovatele pevností zpět na místa jejich působení. Kvůli srpnu 1968 byl snímek záhy stažen z distribuce a na desítky let se zařadil mezi „trezorové” filmy.

Zdroj

Většina faktů, čísel a citací na této stránce pochází z monografie:

Suchánek, Jiří: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024, edice Válka REVUE Speciál. ISSN 1804-0772.

Jde o první díl plánované pevnostní trilogie (dále samostatné pěchotní sruby a lehké opevnění). Text jsme zpracovali vlastními slovy; fotografie a plány z knihy nepřebíráme — jsou chráněny autorským právem jejich autorů a archivů.

Doporučená literatura

• Stehlík, E.: Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935–38 (Dvůr Králové nad Labem 1996)
• Komanec, Z. – Prášil, M.: Tvrze československého opevnění 1935–1938, díl I. a II. (Brno 1998, 1999)
• Novák, J.: Těžké opevnění Odra–Krkonoše, 2. díl Tvrzové objekty (Jablonné nad Orlicí 1999)
• Ráboň, M. – Svoboda, T. – Čermák, L.: Dělostřelecká tvrz Bouda z let 1935–1938 (Brno–Náchod 1996)
• Ráboň, M. – Kachlík, B. a kol.: Dělostřelecká tvrz Hůrka (Hradčany 2018)
• Durčák, J. – Hejda, M. – Rucki, M.: Opevnění IV. sboru, část 4: Tvrze Šibenice a Orel (Dvůr Králové nad Labem 2014)
• Fuksa, I.: Improvizovaná dělostřelecká výzbroj dělostřeleckých srubů tvrzí československého opevnění v roce 1938, in: Historie a vojenství 1/2023

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024 (Válka REVUE Speciál)
• Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939 (citováno tamtéž)
• Stehlík, E.: Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935–38. Dvůr Králové nad Labem 1996
• Novák, J.: Těžké opevnění Odra–Krkonoše, 2. díl Tvrzové objekty. Jablonné nad Orlicí 1999
• Denkschrift über die tschecho-slowakische Landesbefestigung (OKH, Berlín 1941) — BArch RH 11-III/1028, public domain
• VÚA–VHA Praha, fond Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/24/5 (Směrnice pro opevňování 1935)
• VÚA–VHA Praha, fond Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/44-45 (rozpočet úseku Orlické hory–Náchod, čj. 5967/taj.)

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026