Bunkre v Petržalce (BS — Petržalka)

Historie

Petržalka (do roku 1919 součást Uherska jako Engerau, v letech 1919–1945 součást Československa jako samostatná obec, dnes bratislavský obvod) ležela historicky na jižním břehu Dunaje a spolu s okolním územím tvořila tzv. Bratislavské předmostí — strategicky klíčovou enklávu pro obranu Bratislavy proti jihu. Po Anschlussu Rakouska (12. března 1938) se z ní ze dne na den stala přímá hraniční oblast s nacistickou Říší, a čs. armáda spolu s ŘOP zahájila urgentní výstavbu obranné linie.

Linie v Petržalce byla projektována IV. ekspoziturou ŘOP Bratislava (velitel pplk. Josef Laschtovička) jako hustá síť lehkého opevnění vzoru 37 — typy A-120, A-140 a A-160. Celkem bylo plánováno přes 65 objektů na ploše 3 km², z nich do Mnichova stavebně dokončeno 58. Staveními firmami byly místní dodavatelé Podzimek-Bratislava, Pittel-Brausewetter a slovenské firmy z Trnavy. Část objektů byla postavena v rekordním čase 4–6 týdnů na objekt.

Výzbroj tvořily lehké kulomety vz. 26 v ocelolitinových lafetách M (dva až tři kulomety na objekt podle typu), pancéřové dveře typu N a ruční ventilace. Posádky 4–7 mužů. Linie v Petržalce byla plně osazena výzbrojí k 20. září 1938 — tedy rychleji než většina jihomoravských či znojemských linií. Velení měla Bratislavská posádková brigáda pod pplk. Jánem Markuszkou.

Po Mnichovu a Vídeňské arbitráži (listopad 1938) bylo Bratislavské předmostí nejprve rozděleno — severní část zůstala Československu (resp. po březnu 1939 Slovenskému štátu), jižní části (včetně Petržalky a Devínske Nové Vsi) byla anektována k Německé říši a začleněna do župy Niederdonau. Bunkry přešly do německých rukou, výzbroj byla demontována a objekty sloužily jako sklady.

Za války v dubnu 1945 byly některé objekty použity v bojích Rudé armády o Bratislavské předmostí — Sověti ztratili v průběhu 4–5. dubna 1945 v okolí Petržalky přes 400 mužů. Po válce byla Petržalka vrácena Československu (1947) a bunkry armáda přestala využívat. V 70. letech masivní panelová zástavba Petržalky zlikvidovala velkou část linie — z původních 58 objektů se zachovalo přibližně 28, většinou v obvodu Kopčany a Jarovce.

V 90. letech se o zachování zbylých objektů začalo starat občanské sdružení Zachráňme petržalské bunkre. Nejdůležitější projekty: BS-8 Kopčany (muzejní rekonstrukce, 2010–2012), BS-6 Jarovce (volně přístupná expozice), BS-7 Kopčany (vnější rekonstrukce, 2015). V roce 2019 bylo 12 objektů petržalské linie vyhlášeno národní kulturní památkou Slovenské republiky.

Z pohledu ŘOP je petržalská linie unikátní jako jediná čs. obranná linie realizovaná v urbánním prostředí dnešního velkoměsta — a zároveň nejrozsáhlejší zachovaná linie LO na Slovensku.

Pro návštěvníky

Objekty petržalské linie jsou volně přístupné z veřejných cest, většinou v okrajových částech Petržalky (Kopčany, Jarovce) nebo v zemědělské krajině směrem k rakouským hranicím. Pro systematický trekking po linii doporučujeme mapu od Zachráňme petržalské bunkre na zachranmepetrzalskebunkre.sk — obsahuje lokalizaci 28 zachovaných objektů.

Muzejní expozice BS-8 Kopčany je otevřena o víkendech v hlavní sezóně (květen–říjen). Aktuální program prohlídek, vstupné a možnost rezervace větší skupiny na zachranmepetrzalskebunkre.sk. Expozice zahrnuje zrekonstruovaný interiér s replikou lafety M, ruční ventilace, periskopu a dobovou výstrojí. Prohlídka trvá 40 minut.

Doporučená trasa: z autobusové zastávky Kopčany po značené cestě 1 km k BS-8, odtud polní cestou 800 m k BS-7. Celá trasa 3 km, 90 minut. Nejlepší období: jaro a podzim, v létě je linie částečně zarostlá.

MHD: autobus 96 z Bratislavy Petržalka do Kopčan (20 min). Autem: D2 výjezd Jarovce, odtud 2 km po silnici II/572. Z rakouské strany přechod Berg–Jarovce (Schengen). Ideální kombinace s návštěvou hradu Devín a NP Devínske Karpaty.

Fotografie

Zdroje

• zachranmepetrzalskebunkre.sk
• Lakosil J., Svoboda T.: Lehké opevnění 1936–1938 — Slovensko (FORTprint, 2011)
• Pamiatkový úrad SR — Evidencia opevnenia 1938
• Wikipedia — Bratislavské predmostie